Osídlení Ostroměřska je známé už v pravěku. Libín v Mezihořském údolí a táborem lovců sobů pochází ze starší doby kamenné a sobčické naleziště s ojedinělou stavbou neolitických zemědělců z mladší doby kamenné. Nález bronzových náramků v lese U Hrozného buku svědčí o osídlení v době bronzové. Ale nejslavnější kapitolu nejstaršího osídlení Ostroměře zahajují a Slované. Nedaleko říčky Javorky, v místech, kde hřbet Chlumů zakončuje rovinu, táhnoucí se hluboko do vnitrozemí, vybudovali Slavníkovci z kmene Charvátů rozsáhlé hradiště v podobě nepravidelného čtyřúhelníka o rozloze 25 ha, s místy a 8 m vysokými valy. Do této doby spadají i nejcennější nálezy, jako je legendární "černá perla", nebo roku 1903 při kopání klíny nalezený "poklad" 415 stříbrných mincí z 10. století. Na slavníkovské období navazuje pozdější středověké osídlení.
První písemná zpráva o Ostroměři pochází z roku 1143, kdy Hradišťko bylo věnováno pražským biskupem Janem strahovskému klášteru. Hradišťko bylo tehdy jen jednou částí dnešní Ostroměře, druhá se rozkládala u Javorky kolem starohorské tvrze a nazývala se Ostromiř, v dřívějších dobách též Stará Hůra.
Nejvýznamnější postavou v Ostroměři panujícího rodu Kdulinců byl Petr Kdulinec, vystupující do popředí politické reprezentace českého státu v době panování Ladislava Pohrobka a Jiřího z Poděbrad.
Další slavnou kapitolu, trvající a do osudné bělohorské bitvy, píše zemanský rod Ostromiřských z Rokytníka. Synové velišského hejtmana Heřmana Ostromiřského Václav a Jan si po jeho smrti roku 1553 rozdělili dědictví tak, že staršímu Václavovi připadla Ostromiř a mladšímu tvrz Hradišťko, krátce před tím postavená.
Po bitvě na Bílé hoře se stává Ostroměř součástí panství frýdlantského vévody Albrechta z Valdštejna a po jeho smrti přechází do majetku italského rodu Strozziů a kartouzského kláštera ve Valdicích.
V první polovině 19. století po koupi Ostroměře knížetem Trautmannsdorfem patří obec pod správu Kumburského panství, jemuž se vykupuje i z roboty.
Vývoj po revolučním roce 1848, projevující se v politickém uvědomování národa, jde ruku v ruce s hospodářským a kulturním povznesení obce. Průmyslové podnikání předurčuje místní surovinová základna: zemědělská výroba zásobuje potravinářský průmysl (výroba kávových náhražek, zpracování ovoce), bohatství kvalitního pískovce otvírá řadu lomů na Chlumech a naplavená cihlářská hlína cihelnu na Hradišťku.
Výstavba železniční trati z Chlumce nad Cidlinou do Staré Paky (1869), rozšířená postupně o odbočku do Jičína (1870) a do Hořic (1880 - 1882), povýšila Ostroměř na důležitou křižovatku.
Ke kulturnímu rozvoji obce přispělo vybudování obecné koly (1874) a čile se rozvíjející spolkový život ztělesňovaný Sborem dobrovolných hasičů (1885), Občanskou besedu Komenský s činností ochotnického divadla a knihovny (1893), tělocvičnou jednotou Sokol (1913) a dalších.
Roku 1915 dostává Ostroměř i církevní stánek v podobě kaple Nejsvětější Trojice, která je jedinou stavbou vzniklou během 1. světové války.
Po vzniku ČSR v roce 1918 přibývají k dosavadnímu průmyslu nová odvětví drobného podnikání jako je výroba knoflíků, mýdla, korkových zátek, sodovky, zpracování dřeva na pilách a dalí. Rozšiřuje se i síť řemeslné výroby a obchodů.
V roce 1922 zahájena elektrifikace a regulace Javorky v průtoku obcí (1925) zlepšují životní podmínky obyvatel Ostroměře.
Slibně se rozvíjející rozmach byl přerušen druhou světovou válkou, zakončenou v květnu 1945 bojem s ustupující německou armádou.

PhDr. Miroslav Holub