Teče voda živá teče,
Ostroměři do náruče.
Někdy se nám z břehů vymkne,
jindy zase málem vyschne.

Dva splavy ji zadržují,
k užitku ji přinucují.
Zavlažuje zeleninu
a vyrábí elektřinu.

Velkou sílu v sobě třímá
a jen tomu ráda dává,
kdo ji dobře ošetřuje
a účelně využije.

Z kohoutků zas máme jinou,
čirou, zdravou, pramenitou.
Díky za tu vodu živou,
z hlubin země vyčerpanou.

Příroda ji poskytuje,
občas sama potřebuje.
Zkušenost nás poučuje
a naléhavě požaduje:

šetřit vodu, nádrž novou,
zdržet vodu přívalovou.

                Stanislav Vojtíšek

V Ostroměři na nádraží
čtyři vlaky ráno stojí,
koho asi povezou?
To ostroměřští chodci jsou.

Kampak dneska směřují,
že se tolik radují?
Nebudou to hory naše,
oblíbené Krkonoše?

V Krkonoších mnoho krás,
stejně jako pěších tras.

Z Pomezních bud na Sněžku,
z Velké Úpy Růžovku.
Černá hora, Výrovka,
Luční bouda, Petrovka.

Z Vosecké na Sněžné jámy,
z Vrbatovy na prameny.
Mísečky a Dvoračky,
Studenov přes Ručičky.

Nebo že by Jizerky?
Jsou tam pěkné pahorky.
Po stopách kol Kamenice,
provětrají si tam plíce.

Z Bramberka na Královku,
ze Studenice Smržovku.
Kořenov a Štěpánka,
Bukovec a Jizerka.

Český ráj ten musí být,
ten si nelze odpustit.
Plno skal a dolíků,
vyhlídek a rybníků.

Trosky, Tábor Kozákov,
Vidlák, Věžák, Nebákov.
Z Hrubé skály na Turnov,
Humprecht, Kost a Valečov.

Suché skály, Zbirohy,
Rohozec a Dolánky.
Kopanina, rozhledna,
Frýdštejn a pak Drábovna.

Nejdou jenom do okolí,
blízkých lesů a údolí?
Z Ostroměře Mlázovice,
z Bělohradu na Hořice.

Hořický chlum, Maxinec,
Bradlec, Kumburk, KOzinec.
Přehrada, Kuks, Zvičina,
Zebín, Prachov z Jičína.

Zbyla ještě spousta cest,
o všech nelze vyprávět.

Bodré děvy, chlapy jsou,
všude radost roznesou.

                Stanislav Vojtíšek